Post  Skriptum

Datum 23.2. byl v kalendáři označen barvou červenou, orámován žlutě a ještě připsáno „konec Lysacupu – oslavy“! Na Vánoce jsem se netěšil více, těch už mám za sebou dvaašedesát, ale s kamarády oslavit seriál sedmnácti etap v zimních bězích na Lysou se „sportovci se zdánlivě neškodným pseudonymem Dědek Beskydský“ naskytne po prvé v životě. A tak jsem si přezul rákosnické plátěnky za obuv taneční, převléknul elasťáky za rifle, drapnul babku pod křídlo a šli jsme.
V hospodě U Tkáčů bylo vše vzorně připraveno. Regionální televize, ceny pro vítěze jednotlivých kategorií a týmy, tombola, hudba, papáníčko, dobrá nálada. Pohár absolutního vítěze sympaťáka Orlíka byl neustále doplňován životadárnými tekutinami, radost všech účastníků byla projevována spontánními, hlasitými výkřiky i zpěvem. V časových úsecích mezi pivními pauzami došlo i na taneček.Unavené nohy po dopolední etapě se rázem vzpamatovaly a já jsem po pětačtyřiceticeti letech svojí Babku Křapku vyzval k tanci, neboť válet rokec byla tenkrát naše silná disciplína. Ještě se musím pochválit, že jsem byl rovněž oceněn pohárem, láhví a krásným dortem s nápisem DĚDEK, který pro mne upekla vítězka kategorie žen, Ševčíková Jana.
Závěrem musím organizátory závodů pochválit za vzorně zorganizovanou sportovní akci, která včetně jejího vyvrcholení v hospodě „U Tkáčů“neměla chybu. To říkala i moje žena a ta má vždycky pravdu! Jo!..  a ještě pravila, že jsem se toho pánského striptýzu měl zúčastnit taky, abych držel kolektiv po kupě. A ještě říkala, že mi příští rok k reprezentaci nás penzistů zase dá povolení. Jen můj pes Kokot se po návratu domů na mě vyčítavě díval a pravil: „Dědku, voníš grilovanýma kuřátkama. To jsi mi za ten jeden bod v soutěži nemohl aspoň kostičku přinést, ty lakomče lakomý!?“
…..a co dál….?

Hned na příští sobotu jsem dostal zvadlo na „Sraz lyžníků na Lysé hoře“. Tak na těchto slavných, nervydrásajících závodech v trojkombinaci na historických ski chybět nesmím! Oprášil jsem svoje dřevěné lyže s bambulkou na špici, vyžehlil si oblíbený oděv po předcích a přes avizovanou nepříznivou předpověď počasí  se vydal na Lysou. Zamířil jsem od hotelu Bezruč bučinou a už po několika minutách zimního tripu mi bylo jasné, že zastavení bude neodkladné. Můj kamarád Kůň vždycky říkal, že na špatné nohy je nejlepší Opodeldok a Šaratice. Žádnou šaratici jsem neužil, přesto jsem musel zrychlit, abych k úlevě našel vhodný terén. (Tak to dělá i náš pes). V trysku odkládám lyže, batoh a pronto, pronto sundávám pumpky. Usednu na bobek a okamžitě přichází úleva, tož to byl fofr! Teprve teď se rozhlédnu, abych zkontroloval okolí akce, a to mi nikdo neuvěří! Dva metry ode mě ve stejné akci holá, kulatá babská prdel! Jsem slušně vychovaný a tak pozdravím. Žádná odpověď nezazněla. Chudák ženská měla v podřepu zakrytou tvář dlaněmi, jen červené uši od studu jí čouhaly a na mě se smály ty její polokoule. Říkám jí: „Madam, z toho si nic nedělejte, já seru duo taky poprvé!“ Rozloučil jsem se pozdravem „Sraní zdar a v bučině zvláště“ a opustil prostor. Odpověď opět žádná.
Čerstvé povětří sílilo. Na severní sjezdovce jsem byl přesně v poledne a tady se naplnila předpověď meteorologů. Orkán Emma měl rychlost 120km/hod,(říkal Jarda z M-stanice), kroupy mě fackovaly po ksichtu, jako z trestu za to, co jsem provedl v bučině. Nejhorší však byly blesky a hromy, které to praly v mojí těsné blízkosti. Ještě že jsem si odbyl toaletu za zajímavějších okolností už před hodinou.
Nahoře v Šantánu už bylo shromážděno všech třináct lyžníků v historických úborech, kteří venkovní nepohodu vnímali jako výzvu k doplnění kalorií na chystaný závod. Start organizátoři odložili na čtrnáctou hodinu.

Dobově vymódění rozhodčí provedli kontrolu výzbroje a výstroje lyžníků, rovněž byla provedena ceremonie slavnostního slibu. První disciplína byl slalom. Vzpomněl jsem si na padesátá léta, kdy jsem na stráni za chalupou vždy s předsunutou nohou v polokleku stylem telemark svištěl mezi tyčkami. Už to sice nebylo tak rasantní jako kdysi, ale v eleganci jsem dlužný nezůstal nic. Horší však byl sjezd. Když jsem viděl, jak moji soupeři ovlivněni euforií z alkoholu se střemhlav pouštějí po jižní sjezdovce dolů, motala se mi hlava snad víc než jim. Některým štěstí přálo, jiní vypadli z lyží hned po startu, ty pak hledali včetně svých klobouků dole v lese. Já jsem zvolil taktiku postupného sjezdu, řádně jsem plužil a ještě přibrzďoval pomocí hůlek mezi nohama, takzvaně na čarodějnici. Samozřejmě s největší opatrností, neboť když hůlky skřípnou kulky, je to značně bolestivé. S rozvahou jsem absolvoval i disciplínu třetí – skok na lyžích a skočil přes tři metry!!!
Celá soutěž byla v závěru vyhodnocena kladně, žádná zlomená končetina, pouze jedna lyže, plus dva ztracené klobouky. Většina lyžníků se ubytovala v Kameňáku, aby důstojně dooslavili vydařenou akci. Já jsem se za šera vracel dolů na parkoviště. Na Hangu už byla tma, ale já jsem měl slunce v duši. Právě tady  si vzpomenu na to, jak jsem tu ještě před nedávnem funěl a hekal, jako špatný pornoherec…..ale taky jako udatný Lysacupista.

                                                                     Zdraví vás váš Dědek